Někomu to přijde zbytečné, někdo si pomyslí, co ta holka pořád vymýšlí. Moje stará stránka s grafikou byla před časem zrušena a s tím posledním zbytkem času před nástupem do školy jsem si řekla, že s tím něco udělám. Takže jsem zavedla novou rubriku. Nebudou tam klasicky layouty ke stažení, ale pouze náhledy, kdo má zájem, stačí napsat do komentářů nebo na email, a dohodneme se, jsem velice rozumná osoba a pokud mi nebude nikdo krást zásluhy, ráda se podělím :-) Nechtěla jsem, aby všechny ty hodiny strávené nad photoshopem a notepadem s kódováním přišly vniveč, takže jsem během odpoledne stvořila tuhle rubriku, udělala náhledy ke všem layoutům a je to tu. Taky se mi líbí, že mám všechno po hromadě, moje stránky jsou konečně o tom, že si můžu postěžovat v článku, přidat novou kapitolu nebo překlad, pochlubit se s nově přečtenou knížkou nebo novou grafickou prací. Všechno hezky pohromadě :-) Odkazy sem dávat nebudu, myslím, že v menu je to hezky udělané, a kdo se chce podívat, cestu si najde... Taky jsem trošku aktualizovala čtenářský deník, zatím jen co se týče povinné četby, a postupně snad dodám všechno, co mám všude možně po počítači a exteráku zastrkané.
Jinak, včera jsem byla nakonec na plese, v pátek mi to nevyšlo, takže jsem si nemohla nechat ujít tuhle šanci protančit noc a druhý den beztrestně vyspávat. Akorát ta cesta ráno domů byla trošku zmrzlá, po deseti minutách jsem měla vlasy celé bílé, pokryté téměř milimetrovou vrstvou jinovatky :D Ale aspoň jsem hnala, aby mi ta cesta utekla co nejdřív, skoro jsem se bála, že při pomalejší chůzi přimrznu k asfaltu... A večer návrat na kolej a od zítřka opět tančím v rytmu školy.
Samozřejmě, jakmile jsem vypustila do světa zprávu, že budu psát, jen jak budu chtít, chytlo mě to... Tedy ne že bych okamžitě napsala deset kapitol, ale začalo mě znovu bavit překládání a když jsem měla dvě kapitoly hotové, nějak se mi vrátila energie i co se týče psaní samotného. Takže přináším zase jednu kapitolu ze světa Moreen Sulivenové, mého alterega mezi Poberty. Asi tam není tolik akce, možná někomu bude připadat jako vycpávací, ale pro další posun je důležitá. Moreen se také předvede nejen jako pařič, ale i jako student (kdo by to byl v Bradavicích čekal, že se tam i učí?!). Nechápu, proč když mám konečně pár dní od školy volno, tu dobrovolně píšu o učení, ale co už...
Moreen, the real one
...15.kapitola...
Nečekáno, nevídáno. Prostě jsem předevčírem seděla a začala překládat a chytlo mě to, takže mám další kapitolu v zásobě, až zas dlouho nic nebude, tak určitě dojde i na ni.
A co jinak - jsem naštvaná. Zjišťuju, že týden volna opravdu nestačí, pokud má člověk dohnat věci, na které za celý semestr nebyl čas. A jak se zdá, zase na mě padla únava a ráno vyspávám, jsem zvědavá, jak přežiju příští týden ve škole, až budu vstávat v půl sedmé. A aby toho nebylo málo, štve mě počasí. Těch mrazů už by bylo dost. Je skvělé, že je sníh a nevímco ještě, ale když je přes noc skoro 30 pod nulou (poslední dny naštěstí míň, vejde se pod -25) a nechytá nám auto, protože ten náš motor je tak chytrý, že jakmile zmerčí hustší naftu, odmítá ji pustit dál. Což je dost naprd, těžko můžu podat stížnost, že chci mít plesy přes den, protože večer už neseženu odvoz. A to jsem o víkendu chtěla protancovat boty. Je naprd, když vám v cestě za společenským životem brání počasí :-( Nu, konec stěžování, pokud někdo tyhle překlady ještě čtě, ať si poslouží. Pokud ne, stačí mi, že jsem se při práci bavila sama :D
»» 10.kapitola
Znám to já, znáte to vy - sliby chyby. Když jsem tu psala naposledy, měla jsem pocit, že se psát dá, že se to přeci jen dá skloubit se školou a v žilách mi kolovala nová chuť ke tvorbě. Houby, vážení. Nebo já to aspoň neumím. Mám pocit, že moje dny se smrskly na vstávání-snídaně-škola-úkoly-sprcha-postel. A to ani nebudu mluvit o tom, že do postele se dostanu před dvanáctou v jednom případě z 100 a možná ještě míň. Pořád jsem unavená, ráno vstávám, abych se mohla učit a večer jdu spát, co nejdýl to jde, abych druhý den nevypadala jako zombie. Každopádně teď mám konečně po zkouškách a zákon schválnosti se zase projevil - když spát můžu, tak se samozřejmě budím v osm a dál to nejde, můžu se v posteli převalovat a stejně za chvíli vstanu celá rozlámaná. A o zkouškách bych spala nejradši do dvanácti, ale vstávat zase musím. No jestli by tohle jednoho nenaštvalo...
Ale jinak se mi daří. Musím říct, že i když bylo zkouškové a samé učení, tak mám pocit, že tolik jako teď, jsem nepropila za celý semestr :D Úspěšná zkouška se přeci musí zapít! A zapíjí se i ty, co výsledky nejsou známy, to je teprv - člověk neví, jestli pije na radost nebo na žal (obrazně řečeno). Ale nějak se to omluvit musí aneb kdo nepije s námi, pije proti nám! Nejsem žádný alkoholik, to vůbec ne, ani nevysedávám po hospodách každou chvíli, ale stejně musím přiznat, že tohle mi během semestru strašně chybělo. Ta pohodička, sejít se s přáteli, posedět, popovídat, popít :-) A taky jsem teď ve třeťáku (!!) začala teprve poznávat i jiné spolužáky, krom té naší bandy. Tedy od vidění se známe, spíš víc po té soukromé stránce, že jsme se potkali tam a onam, připili si na tu a tu zkoušku. To se mi dřív nestávalo, moc neznámých lidí jsem u nás na kopci v hospodě nepotkávala, ale zdá se, že náš ročník si postupně našel cestu i sem a zažila jsem nemálo hezkých večerů. A když řeknu, že pokaždé jsem přišla na pokoj v rozmezí tři až půl páté ráno, asi to mluví samo za sebe :D
Doma zase začala plesová sezóna, takže ze sebe začínám dělat slečnu, namaluju se a brýle vyměním za čočky, navléknu se do šatů, obuju nové lodičky (krásné, potažené krajkou, skvost sám o sobě!), vyžebrám na taťkovi odvoz a vyrážím do víru noci. Dalo by se říct, že přestože je zkouškové a venku zima jak v márnici (poslední dny máme na teploměru v noci maxima kolem -30°C), můj společenský život je poměrně na výši. Teď mám týden volno a nemusím se učit, vstávat, prostě nic, takže se chystám příští víkend pořádně propařit. Jsem zvědavá, jestli mě v neděli pak nebudou muset do autobusu posadit, mám pocit, že moje na podpatky nezvyklé nožky budou po dvou protancovaných nocích celkem trpět. Navíc mám konečně trochu času pro sebe, podívat se na filmy, co plánuju tak půl roku, přečíst knížky, a že se mi jich tu nahromadilo, vyrazit ven a sejít se s přáteli, co jsem neviděla snad půl století, protože o škole mám buď já něco nebo oni.
S koncem semestru mě chytnul za srdce zase Photoshop, může za to práce do školy, takže když se naskytla volná chvíle, vytáhla jsem tenhle tisíc let starý obrázek hořící kytary, který pěknou chvíli zdobil i plochu mého notebooku, a udělala si radost. Možná bych místo toho mohla třeba psát, ale nechtělo se mi. A přeci jen, myslím, že jsem se něco už naučila a nebudu se nutit. Pokud se mi nechce psát, nebudu. Když mě to chytne, napíšu třeba kapitolu za odpoledne, za večer. Ale vyrostla jsem, nebudu sem cpát něco za každou cenu. Hodně mi dala Angie, píše si co chce, články o tom, co jí zajímá, ale jen když má náladu. Píše postřehy, dělí se s námi o hudbu, na které momentálně ujíždí. v tomhle směru se chci dát. Rozhodně nebudu psát každý týden, nedělám si naděje. Až začne nový semestr, zas budu k roztrhání, po těch dvou a půl letech už si nedělám naděje. vlastně mám chuť spíš na překládání, jedna povídka se mi zasekla, nevím jak dál, už se mi to nelíbí. A z Osudu potřebuju vykopnout jednu postavu, co se mi tam uhnízdila, ale nevím jak. Těžko se zbavujete někoho, koho jste zi zamilovali, přestože víte, že tam nemá co dělat. Uvidím, pokud vymyslím, co dál, dám vědět ;-)
Nebudu se omlouvat, že místo kapitoly přidávám tenhle nic neříkající článek. Je to to, co jsem chtěla říct, co mi přišlo na rozum a přes klávesnici jsem převedla do počítače. Je to o mě. A pokud to nikoho nezajímá, budiž. Vracím se k počátku, kdy jsem psala jen pro sebe, proto, že mě to bavilo, že mi to přinášelo jakýsi pocit úlevy. Ale nehodlám stránky mazat, myslím, že jsem tu odvedla velký kus práce a nehodlám to jen tak vyhodit do koše. I když kdo ví, s dnešními protipirátskými opatřeními, třeba nás všechny smažou, že jsme ukradli postavy J.K.R. :D
Pac a pusu, děcka, jdu si pustit nějaký seriálový díl a pak se uvidí. Venku je krásně, mám volno, to mi ke štěstí momentálně stačí, tak ať i vy jste v pohodě, no stress! :D Jo a taky - jsem trošku zpožděná no :D - ať se vám v tomhle apokalyptickém roce daří :-)
»» Komentáře
Trvalo to. Dlouho. A to přestože jsem měla dost velkou část už delší dobu rozepsanou, najednou prostě nebyl čas to dokončit. No snad se bude líbit a snad kvůli mě Angie neponocuje moc dlouho (a snad to stálo za to probuzení!) Užijte si to, na konci čeká ještě obrázek. A tak všeobecně, doufám, že se máte fajnově a neponocujete z toho nejpitomějšího důvodu jako já - kvůli škole. Mimochodem - koukněte na to datum - 11.11.11 - a žádný konec světa se nekoná :D
vaše věčně nevyspalá Moreen
...14.kapitola...
Nestíhám, nezvládám. Prostě NE :-( V době, kdy přibyl poslední článek, jsem si myslela, že před sebou mám ještě tak měsíc a půl prázdnin. No nakonec to bylo spíš měsíc a půl práce a dřiny a nestíhání. V týdnu jsem měla tak dva dny volno a to jsem byla tak hotová, že jsem byla schopná tak usnout s knížkou v ruce. Pak přišel světlý týden v podobě letního sportovního kurzu (povinné od školy), to jsem si užila. Potkala jsem nové lidi, některé fajn, jiné míň, ale jo, bylo to fajn :-) A pak se definitivně splašil počítač, nebyl schopný nastartovat, ještě než plně najeli XP, tak zmodrala obrazovka, následoval restart a pořád dokola. Jediné, co se tak dalo, bylo násilné vypnutí. A domluvit se se strejdou, aby mi to nějak dal dokupy ještě před školou, protože jinak bych byla totálně vyřízená. Naštěstí se povedlo a alzák už jede, akorát pod vedením OS Windows 7. Ale i na tohle už jsem si zvykla :-D
No a začala škola. V mém případě už téměř před měsícem. To je ve chvíli, kdy u některých kamarádů teprv vidím, že za sebou mají první týden, zatímco já už mám příští týden v několika předmětech katedrovou kontrolu, skoro stresující. Opět si říkám, kam jsem to vlezla, jak šílenou školu jsem si to vybrala. Takže už měsíc žiju opět hektickým studentským životem. Dokonce už ani na tu hospodu čas není :-D Což je jen tak mimochodem, celkem smutné konstatování. Například v úterý jsem vstala v půl sedmé a zastavila se teprv až v půl sedmé při návratu na kolej a po dvou hodinách "odpočinku" jsme se spolubydlící zbytek večera strávily přípravami na malování. Takže takhle to vypadá..Nemám čas, nemám volno, nemám nic. Jen nervy v kýblu, neustále unavené oči, bolesti zad a hlavy z toho, jak pořád sedím u počítače nad prací do školy. A to jsem si myslela, že bych si mohla najít brigádu. Ha ha ha. Možná mám školu jen tři dny v týdnu, no další tři a půl dne stejně trávím nad školou, jenom doma (nebo na koleji).
Ale aby článek nebyl jen o stěžování si a omlouvání, že nepíšu, myslím, že když nic jiného, tak bych mohla občas napsat, jak se mám. Kdo mě zas vytáčí a koho momentálně žeru. Na což můžu odpovědět hned, Tobias vládne světu!! Minulý čtvrtek jsem byla na koncertě Edguy v Praze. Dneska je to už týden a pořád jedu na vlně jejich muziky. Tedy prokládám Edguy s Avantasiou, ale vzhledem k tomu, že je to Tobiho projekt, nejsem mu nevěrná :-D Sehnala jsem si live DVD obojího a co teprv, když jsem si vzpomněla, že Avantasiu natáčeli na MoR a já tam v tu dobu byla. Takže v tom dvacetitisícovém davu jsou někde na kameře i moje ruce. Báječný pocit, to vám řeknu :-)
Nuž, jdu dělat věci do školy. Pokud bude odpoledne produktivní a večer zbyde čas.. uvidíme :-)
pochlapila jsem se.. přestože skoro každý den dřu v práci, jsem polomrtvá a chodím brzy spát, zvládla jsem to.. samozřejmě za mega podpory ANGIE :-) :-* kapitola je na mě neobvykle dlouhá a jestli zas někdo bude mít řeči, tak si ho najdu a virtuálně zabiju! :-D všem přeju dobrou noc a snad se bude líbit :-) opět se tam totiž nic moc, co by posunovalo děj kupředu, neděje... jo a všímejte si - už je to třetí kapitola během července, tak si mě hýčkejte :-D
vaše upracovaná Moreen
...13.kapitola...
poslužte si, dneska jsem neobyčejně sdílná :-D kapitolu jsem z větší části napsala ještě před odjezdem na fest, pak jsem psala dál a dneska dál. popravdě, můžu říct, že jsem nevěděla, kdy skončit, takže kapitola je má nejdelší.. a mám nějak pařící náladu, tak se nedivte, že to je tak nějak "o ničem" :-D no snad se bude líbit, o víkendu se možná po večerech vrhnu na ILB, uvidím, jak moc budu společensky unavená :-D
Moreen
...12.kapitola...
No fakt. Byla jsem tam! :-D A přestože jsem nechtěla psát tenhle článek, díky Angie ho napíšu. Tedy chtěla jsem hned v pondělí, ale neměla jsem u sebe svůj počítač a byla jsem utahaná. A další den už zas nebyla chuť. No a pak jsem si přečetla zážitky z letošního ročníku očima Angie, všechno jsem to postupně prožila znovu, jak kdybych tam zas stála a skandovala, nebo ležela ve stanu a potila se ve spacáku :-D A protože se mám ráda, rozhodla jsem si to prožít zas (a zas a zas díky youtube…) a napsat své vlastní dojmy. A vzhledem k tomu, že jsem našla spoustu kvalitních videí přímo z MoR, vložím vám sem přímo ty, ať víte, o co jste přišli :-D
»» více
Tak dobře, žádný extrémní článek nechystám - stejnak by to nikdo nečetl :-D Jen pro všechny, co nechápali mou pauzu, krátce zrekapituluju uplynulých pár měsíců. Abyste věděli, když jsem psala minulý článek, počítala jsem s tím, že jakmile udělám zkoušky, budu mít volno a dám se do psaní. Nakonec jsem měla volný jeden týden a ten jsem věnovala kamarádkám, co studují jiné výšky a přes semestr nemáme moc šancí se vidět. A pak to začalo. Tenhle semestr byl opravdu nejnáročnější a podle starších kamarádů právě tenhle semestr je nejtěžším ze všech, takže už mě snad nic horšího nečeká :-) Jinak to byl opravdu zápřah, přijela jsem do Prahy, šup zapnout počítač a pracovat. Párkrát jsme se spolubydlící jely i nonstop a spát se šlo až další den po škole. Řeknu vám, člověk se musel hodně snažit, aby vypadal jako člověk, když se cítil totálně vyčerpaný, vypadal jak zombie a zíval tak, že by mohl spolknout celý Strahov. Ale přežila jsem a dokonce i zvládla všechny předměty, co byly v plánu, což se mi v jednu chvíli zdálo téměř nemožné. Ono když zkoušku udělá 14 lidí z 80, tak to na sebevědomí moc nepřidá. Teď už mi to může být fuk, školu jsem uzavřela dneska, když jsem zálohovala věci z počítače a až do konce srpna, kdy jedu na povinný letní kurz, nechci ani vidět.
Dobrou zprávou pro vás je, že zatím nemám brigádu, takže mám čas na web. Ač se snažím sebevíc, nemůžu na nic narazit. Nejvíc mě štve, že jsem psala pár firmám, a oni nejsou schopni napsat ani to blbý "NE", jen abych věděla, že jsem nepsala nazdařbůh. Takže pokud se nikdo neozve do konce týdne, hodlám objet všechny supermarkety v okolí a maximálně strávím léto u kasy, nebylo by to poprvé a prachy jsou potřeba. Příští týden opět vyrážím na fest, takže co stihnu tenhle týden stihnu a další týden zaručuju, že nic nepřibude :-D Ale tenhle týden se budu snažit ještě psát. Počasí tomu přeje, venku je neobyčejně hnusně, takže se ven dvakrát nehrnu... A taky mám v počítači rozdělaný nový design, takový letnější, tenhle je přeci jen tmavý. A kdyby bylo víc času, chci znovu zprovoznit stránku s layouty, ale to se ještě uvidí. No a přinejmenším chci číst, protože na to nemám o škole vůbec čas a co si budem říkat, pro mě je četba metlou :-) A tím dneska končím, takže zatím... :-)
trvalo to tisíc let, ale je tu.. tedy spíš ten mezičas než samotná kapitola, tu jsem napsala během dnešního odpoledne. asi jsem tu pauzu přeci jen potřebovala. sice nebyla chtěná, ale vyvolaná nedostatkem času kvůli škole (a tohle myslím vážně, fakt se nedalo nic dělat, i dvě hodiny byly ztrátou, kterou jsem si nemohla dovolit). no nebudu to rozebírat, to si nechám na zítřek a na pořádný článek :-D teď jen připomínám - nevšímejte si časové nesrovnalosti (Avantasia v té době nemohla existovat) a užijte si kapitolu. snad se mi povedlo najet do starých kolejí a bude se vám líbit :-)
...11.kapitola...